Alena

Dobrý den, všechny vás vítám u mé zkušenosti s programem Marušky. Na začátku bych chtěla vyjádřit poděkování a vděčnost za to, že jsem se tohoto projektu mohla zúčastnit.

 Marušku znám již osm let. S radostí a důvěrou jsem se tedy vrhla do plnění jejích úkolů.

Některé úkoly však byly pro mne velmi nesnadné. Prvním nesnadným úkolem bylo celý jeden měsíc chodit v sukni. Pokud si dobře vzpomínám, sukni jsem přestala nosit tak okolo deseti let. Oblékala jsem ji pouze při společenských událostech.

Jsem rozvedená a v současnosti nemám žádného partnera. V souvislosti se sukní jsem si řekla, že když jsem HO nenašla v kalhotách, že další měsíc v sukni se už nezblázní. Takže moje příprava spočívala v chození po obchodech a shánění sukně. Což bylo pro mne nejen obtížné, ale nakonec i zábavné. Druhým obtížným úkolem je pro mne vůbec něco napsat. Psaní slohů byla pro mne černá můra. Uvidím.

To by bylo tak na úvod a nyní k věci.

 Záměr :

1/chci se pobavit
2/chci se naučit nosit sukni
3/posílit svoje ženství
4/najít svou sílu
5/přestat se bát o budoucnost

Přání: Hojnost ve všech rovinách života

Nastal den D - novoluní. Ten den měla pohřeb moje teta a tak to začalo. Setkala jsem se tam s příbuznými, které jsem dlouho neviděla. Vzpomínali jsme a já se tak vracela do svého dětství. Večer jsem strávila v domě své maminky. Když byla noc, nasadila jsem si sluchátka a tancovala tanec novoluní. Začala jsem sepisovat svá přesvědčení o sobě - a že jich bylo hodně!

Přesvědčení o sobě: Jsem vinna.

Neženská.
Přijdu si prašivá.
Nezasloužím si.
Nikdy si nenajdu partnera, lásku.
Jsem stará.
Být ženou je trest. 

Pak jsem poslechla instrukce a v embryonální poloze poslouchala Janovu hudbu pro novoluní; nic se nedělo.

 Země

Úkol jít, „kam mne nohy ponesou“: Jdu do lesa, vycházím z lesa a vcházím do zámecké zahrady přes zahradnictví. Pěstují tu spoustu bylinek a já se jim obdivuji. Pokračuji dál a na stromech rostou choroše, přeji si jednoho mít. Ujdu dva metry a přede mnou leží na zemi, tak ho musím sebrat, když jsem si ho „vypřála“ - beru ho s sebou. Cestou ještě potkávám pasoucí se koně.

Mým nejsilnějším zážitkem byl tanec Země.

Tak si tak po ránu ležím v posteli a poslouchám hudbu Země. Najednou musím vstát a začít tančit, strhávám ze sebe noční košili a jsem nahá. Tančím porodní tanec.

Oheň

Kupuji si krátké sukně.

Úkol objevení manipulace v dospívání. Dostali jsme návod od Marušky vzpomenout si na věty, které začínaly, „Kvůli tobě....“ Moc jsem přemýšlela a na nic nepřišla, až mi Maruška pomohla to objevit. „Nemysli, že kvůli tobě budu něco měnit, hlavně nedělej ostudu.“

Potom přišla velice příjemná část - koupit si nějaký šperk na důkaz probouzejícího se ženství. Sehnala jsem modré kamínkové náušnice a přívěsek ve tvaru kytičky. Avšak bylo pro mne obtížné ho ze začátku nosit. Měla jsem pocit, že každý vidí, co tento šperk pro mne symbolizuje, nicméně překonala jsem to.

Úplněk

Tak a už jsem dospělá, to je úleva.

Postupuji s láskou a úctou všechna má přesvědčení, která jsem o sobě přijala. Vyjadřuji vděk svým rodičům. Tancuji svůj úplňkový tanec.

Dopis mému milému (báseň nezvládám):

Můj milý, máme se zase jen malou chvíli
Procházíme spolu životy ruku v ruce
Naše láska je nekonečná a jsem za to neskonale vděčná
Můj milý
Moje láska je uzavřena a ty přicházíš, rozrážíš dveře, vpouštíš záři do mého srdce.
Jsi moje slunce
Miluji tě a celá se v tobě ztrácím
Naše duše splývají v jednotě

Můj milý
Čekám tě už každou chvíli
Kráčíme spolu ruku v ruce staletími, můj milý
Znám tě stejně dobře jako ty mě
Stejně jak nás oheň spaluje,
tak nás voda konejší a chladí
země nám dává sílu
a vítr si hraje s našimi vlasy
Na naše hlavy se snášejí růžové okvětní lístky, můj milý

Vzduch, vítr

Záměr

Uvědomit si sama sebe.
Pomocí zametacího dechu vše nepotřebné odpojuji.
Vystupuji na horu Říp a nechávám se laskat větrem a deštěm.

Voda

Začínají povodně. Je obtížné splnit úkol běžet podél řeky, protože koryto je rozvodněné a já nemohu najít cestu, která by vedla podél řeky. Konečně jsem ji našla a běžím, najednou zjišťuji, že řeka teče obráceným směrem, než jsem si myslela. Zastavím se a zjišťuji, že jsem u slepého ramene. Jak symbolické.

Po dalším hledání jsem na správné stezce a běžím. Už nemohu, obracím se a běžím nazpátek. Neběží se mi lehčeji, protože fouká silný protivítr. Jsem naštvaná, místo abych si uvědomila, že je to můj pomocník a pomáhá mi uvolnit vše staré a nepotřebné.

Zrcadlo

Stojím nahá před zrcadlem a samozřejmě nastupuje hodnocení mého zevnějšku. Vnitřní soudce a kritik se projevil v plné síle. Řekla jsem si: a dost už! Začnu se mít ráda. Hlazením mého zrcadlového obrazu a s ho´ oponopono se můj vnitřní kritik a soudce rychle ukáznil a já se na sebe začala dívat očima lásky.

Závěr

Závěr si musíte udělat sami.

Sukně nosím i po skončení tohoto programu.

Alena